Na cestách s potomkem

Tak jsem se včera vrátila z desetidenního pobytu v Česku. A byla to jízda 😀 Tentokrát jsem se totiž na dovolenou vydala pouze s půlročním dítětem, bez mužského doprovodu. První let letadlem jsme jako rodina absolvovali už v létě, kdy bylo Emilkovi tři a půl měsíce. Destinací byla pochopitelně má rodná hrouda. Tehdy jsme si vyzkoušeli, že cestování s miminkem je normálně zvládnutelné, a pokud jsou na něj lidi dva, nestojí to ani tolik nervů. Při druhé cestě jsem se musela spolehnout po velkou část cesty sama na sebe a Emil už taky není žádné malinkaté miminko, které většinu času prospí. To představuje velkou výzvu, kterou bych slabým povahám úplně tak nedoporučila 😀 Jasně, že to každý zvládne, ale měla jsem kolikrát co dělat, abych to ustála 😊

Dostat se z Helsinek k našim na Moravu mi trvalo asi 28 hodin. Vyrazila jsem v pondělí kolem jedné a v úterý ve čtyři jsem byla v Brumově jak na koni. Cesta zahrnovala přepravu MHD na letiště, let zpožděný o dvě hodiny, tudíž 3,5 hodinové čekání na letišti, dvouhodinový let do Prahy, cestu taxíkem a noc v hotelu v centru Prahy. Následující den čtyřhodinová cesta vlakem do Horního Lidče a zbytek cesty už v pohodlí auta. Cesta zpátky obdobná. Tady patří velké díky mým rodičům, z nichž jeden nás čekal v Praze na letišti a jel s námi domů a druhý zajistil odvoz autem. Nejnáročnější částí je vždy ta cesta přes celou republiku vlakem. To dá zabrat i leckterému dospělému, natož malému miminu, které si odespí půlhodinku položené na sedačce a pak už odmítá zabrat. Nemluvě o případných zpožděních či jiných diskomfortech, jako je absence vozu, do kterého máte místenku apod.

dav

Ale zvládli jsme všechno a odměnou nám byl relaxační pobyt mezi valašskými kopečky za neuvěřitelně krásného a teplého počasí, o jakém si tu v Helsinkách můžeme nechat zdát asi tak příštích 7 měsíců. Rozhodně velké zpestření všedních dnů našich i české části rodiny, která málem Emilka nepustila z náruče 😉 Matka na mateřské si konečně trochu odfrkla 😉

dav

dav

dav
Hrdí prarodiče v akci

Dost lidí se mě vyptává, jak Emil cestování zvládá a co a jak. Takže tady trocha toho infa.

  • Let: dítě do dvou let může cestovat na klíně rodiče, přičemž jeho letenka stojí 10% normální ceny, nebo na samostatném sedadle, kdy zaplatí 75% ceny. Starší dítě už musí mít svoje sedadlo. Na letišti v Praze i Helsinkách fungují rychlejší transfery pro rodiny s dětmi, takže můžete využít kratší frontu na bezpečnostní kontrolu a zejména v Praze se vyplatí už při odevzdávání velkého zavazadla trochu poptat letištního personálu, zda nemají „nějakou tu přepážku pro rodiny s dětmi“ a nahodit zkroušený výraz při pohledu na frontu u přepážek… Mě už dvakrát poslali na přepážku pro byznys třídu, kde nebyl nikdo 😉. Na letištích jsem dost ocenila dětské koutky, kde se děti zabaví a mimino se může válet na zemi.
dav
Dětský kout na letišti v Praze, terminál 2

dav

dav

  • Přímo v letadle dítě dostane svůj vlastní bezpečnostní pás, kterým si ho připoutáte ke svému pásu. Naše dítě většinou zatím vždy usnulo hned při startu, rozhodující však je, jak dlouho vydrží spát. Včera se chtělo probouzet klasicky po obligátní odespané půlhodince, ale podařilo se mi ho na klíně ukolébat, že nakonec prospal skoro celý let. Na cestě do Prahy jsem takové štěstí neměla a třicetiminutový spánek mu stačil, takže zbytek letu jsem ho musela zabavit. Hodí se zejména hračky, dudlík a prso. Polykání a cucání něčeho obecně pomáhá hlavně při přistávání proti zalehnutí uší, tudíž okamžik jídla je dobré naplánovat na tu dobu. Emil zatím u přistání nebrečel ani jednou.
  • Kočárek: Můžete vzít letadlem samozřejmě s sebou zdarma, ale normální velký kočárek odevzdáte společně s velkým zavazadlem hned na začátku u odbavení. Proto se velmi hodí cestovní kočárek, a to zejména takový, který se dá složit do velikosti příručního zavazadla. Můžete s ním pak vesele drandit po letišti a odevzdáte ho až při nástupu přímo do letadla. Může být, že si ho dokonce vezmete s sebou na palubu, záleží na konkrétní letecké společnosti a na tom, jak moc je letadlo plné. Pro již sedící dítě existuje větší nabídka cestovních kočárků, horší je to pro ležící mimino. Naštěstí je tu Baby Zen Yoyo ve verzi pro děti od 0 do 6 měsíců. Vypůjčili jsme si ho přes internetovou půjčovnu při srpnové dovolené a cestování nám ulehčil neuvěřitelným způsobem. Hlavně při převozu ve vlaku, pohybu na letišti či v různých titěrných prostorách typu sklepy plzeňského pivovaru, které jsme při srpnové cestě nutně museli navštívit 😀 Nevýhodou jsou miniaturní kolečka, která na pražských kočičích hlavách dost drnčela, ale co už, vypůjčenému koni na zuby nehleď.
Složený cestovní kočárek, velikost příruční zavazadlo. Kýbl pro velikost srovnání :D
Složený cestovní kočárek, splňuje rozměry příručního zavazadla. Kýbl pro srovnání velikosti 😀
dav
Kočár v akci. X lidí se mě ptalo, jestli v tom mám psa či panenku.
  • Ale to bylo v srpnu, kdy se Emil ještě do takového minimalistického dopravního prostředku vlezl. Teď v říjnu byl už kočár pro panenky příliš malý a navíc do chladnějších podmínek ne moc vhodný. Emil ale ještě nesedí, proto jsem se rozhodla jet bez kočáru. Takže transfery mezi cestovními prostředky jsme zvládli pomocí nosítka/manducy a v Brumově jsme si kočárek půjčili od známých.
  • Zavazadla: Čím míň, tím líp. Ted jsem si vystačila s krosnou na zádech a dítětem v nosítku. V krosně jsem měla připravenou plátěnou tašku s nezbytnými věcmi do letadla, čili příruční zavazadlo. V létě jsem měla kromě krosny i batoh do letadla, ale ten se špatně nese, pokud už máte záda i hruď zabranou. Takže něco přes rameno je praktičtější. Do příručního pár plen, hadru na nehody všeho druhu, dečku na válení na zemi pro Emilka, jednu nebo dvě hračky, náhradní oblečení pro případ neočekávané hovínkové katastrofy, náhradní dudlíky, cennosti, pasy, peníze, telefon a jídlo pro dítě na palubu. To přepravovat určitě můžete, ale vyplatí se očekovat pravidla letecké společnosti.

dav

  • Pas: dítě musí mít vlastní pas. Vyfotit tříměsíčního prcka nebyl v našem případě problém, držela jsem ho na klíně a mezi nás fotografka dala bílou desku, abych nebyla vidět. Hlavička sice trochu ujížděla všemi směry, ale za pět minut bylo vystaráno.
  • Transfery: Jak obvykle cestuju všude MHD, v případě náročnějšího cestovatelského projektu rozhodně doporučuju taxík. Ušetříte si spoustu nervů a psychických i fyzických sil a za ty peníze to rozhodně stojí. Pro dítě se samozřejmě hodí sedačka, kterou nahlaste hned u objednávání taxi. V Praze na letišti jděte na přepážku, která taxíky organizuje a požádejte o sedačku. Povinné to ale v taxících není ani v Praze, ani v Helsinkách, takže v nouzi to jde i bez ní, ale samozřejmě bezpečnostní riziko je to velké. V Praze jsem se ho nakonec rozhodla podstoupit, protože všechny sedačky byly zabrané a čekat dalších 45 minut na letišti po zpožděném letu atd, to už by mě asi rovnou kleplo.
  • Ubytování: I když by bylo fajn strávit noc u kamarádů, tentokrát jsem v Praze zvolila hotel. Večer po celodenním cestování jsem byla už tak znavená, že v půl osmé jsem byla v posteli, vděčná za to, že nemusím s nikým mluvit. Hotelová snídaně také potěší a posílí na další dobrodružství dne. Navíc člověk takhle necestuje každý den, tak co by se občas neplácl přes kapsu.
  • Jídlo: S kojením je cestování hračka. Tedy v té fázi, kdy už na vás dítě nevisí celý den. Umělé mléko či příkrmy by vám měli ohřát minimálně v letadle, ve Finských vlacích je ohřívač lahví na záchodcích s přebalovacím pultem 😊 Mikrovlnka se nachází na spoustě míst, stačí požádat o ohřátí jídla.

Jak jsem psala minule, cestování rozhodně patří k aktivitám, které rutinu všedního dne skvěle oživí. A rozhodně není potřeba podnikat rovnou takovéhle anabáze 😉 Člověk může nasednout do auta a vysednout v cílové destinaci a mít klid, že ano. Na druhou stranu třeba samotná bych si s dítětem autem nikam netroufala, nemám nervy na to, aby mi vzadu řvalo. Mně osobně se líbí výlety vlakem, kdy se můžete v klidu projít, zajít do restauračního vozu a přebalit dítě bez nutnosti zastavovat. Emil první delší cestu vlakem absolvoval v 7 týdnech a byla to pohodička. Aspoň teda tady ve Finsku máme vlaky přizpůsobené rodičům s dětmi. Nízkopodlažní, do kterých se lehce najede s kočárem. V Česku snad takové vlaky taky jsou, ale bohužel nejezdí na mé trase Praha-Horní Lideč 😊

dav
Ve finském vlaku, na cestě k babičce

dav

Člověk se toho nesmí bát. Tak uvidíme, kam nás vítr zavane příště 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s