Dělání strasti zahání

Dítě přinese do rodiny mnohé radosti, pocity štěstí a naplnění z toho, když pozorujete, jak ten malý tvor postupně roste a objevuje svět. To vše s vaším přičiněním! O tom všem není pochyb, stejně jako i o tom, že realita všedního dne je kolikrát strašně náročná. Pravidelný režim člověka chodícího do práce se odchodem na mateřskou změní v jakési roztěkané neurčito naplněné péčí o miminko, krmením, přebalováním, hraním, a taky do velké míry řevem a frustrací. Pokud je člověk na tohle po většinu času sám, muž vydělává na živobytí dlouho do večera a babičky jsou v nedohlednu (o ubohé kvalitě nočního spánku radši úplně pomlčím :D), boj s nervovým zhroucením nastává častěji, než se může zdát. Pak je nutné vymyslet si nějakou tu zábavu!

Přijde mi totiž, že Emil nesnáší být se mnou o samotě mezi čtyřmi stěnami. Vydrží být v klidu tak půl hodiny a pak už nastává fáze řevu přerušovaného různě dlouhými světlejšími chvilkami, než nastoupí spánek. Růst zubů, zácpa, únava, vztekání se nad tím, že po přetočení na bříško ještě neumí lézt (přibližně 250x za den) to vše je u nás neustále zdrojem pláče. Takže jsem musela vymyslet, čím vyplnit dlouhé všední dny, a olalá, ukázalo se, že je toho víc než dost. I s malým miminkem člověk nemusí zůstávat zavřený doma, samozřejmě za předpokladu, že dítě i matka jsou zdravé, a únava nedosáhla zatím ještě vrcholu.  Třeba následující tipy a triky budou k užitku i někomu jinému a když ne, aspoň si je tady sesumíruju pro sebe a okamžiky, kdy už zase budu mít ze všeho na krajíčku a nebudu schopná racionálně uvažovat 😀

(Vhodné pro matky, které mají na krku potomka jenom jednoho, zatím nechodícího, bydlící spíš v městském prostředí).

dav

Základem je dohrabat se ven. Dítě do kočáru či nosítka a šup na vzduch. Na začátku člověk může přemýšlet nad tím, co když se dítě v kočáře vzbudí hladem, nebude v něm chtít vydržet, bude řvát na veřejnosti a nebudu vědět, co s ním. I takové situace byly, ale nakonec jsem si uvědomila, že vždy můžu při nejhorším Emila z kočáru vyhrabat a nakojit ho prakticky kdekoli.  V létě je to úplná pohoda, i lavička v parku poslouží, a v zimě městské prostředí skýtá množství prostor, kam se v takových případech uchýlit. Kavárny, knihovny, obchodní centra. Střecha nad hlavou a teplo, bonusem kolikrát i záchody s přebalovacím pultem. Je dobré tahle místa mít na paměti pro případ největší nouze. Nakonec člověk zjistí, že takové situace nastávají spíš výjimečně. Ale nikdy nevíte 😉

A druhým pilířem udržení si duševního zdraví je socializace.  Není nad to slyšet od ostatních lidí ve stejné situaci, jak se daří jim. Všichni rodiče máme své splíny, slabé chvíle, i okamžiky radosti, které chceme s někým sdílet. Mě osobně pomohla jednak sociální média a jednak i náhoda. Přes facebook jsem se zapojila mezi mezinárodní matky žijící v Helsinkách, které neustále něco organizují či se někde potkávají. Podobnou skupinu matek nám zorganizovala i poradna. A s někým se můžete seznámit třeba i v buse, stačí se nebát otevřít pusu. Musím říct, že za poslední měsíc jsem se seznámila s mnohonásobně větším počtem lidí než za celé předchozí dva roky v Helsinkách.

dav

 

A co teda konkrétně podnikat, ať už se společností, či o samotě?

  1. Pohyb – svižná chůze s kočárem či běh, něco, při čem se člověk trochu zapotí. Endorfiny zaručí okamžité zlepšení nálady, i když je člověk sebevíc unavený. Existují i posilovny s hlídáním (celkem drahé, zatím jsem nevyzkoušela) či cvičení, kam si miminko můžete vzít s sebou (vhodné pro stádia, kdy se dítě ještě moc nehýbe). Dokonce i Emil vydržel z podložky na zemi zírat na upocenou mamku, jak se natřásá opodál.
  1. Poslech – audioknih či podcastů. Doma se nedokážu souvisle soustředit na knihu, ale na procházce venku to jde. Rozšíříte si obzory nebo jednoduše odvedete myšlenky na chvíli jinam.
  1. Příroda – někdy stačí jednoduše poslouchat zvuky přírody a nasávat čerstvý vzduch lesa. Dítě v kočáru nebo v nosítku. Příroda uklidňuje, o tom není pochyb. Snad se nám časem podaří navázat na naše dřívější outdoorové aktivity poněkud víc.
  1. Plavání miminek – My chodíme jednou týdně plavat, což se odehrává ve večerních hodinách, aby se mohl zúčastnit i Ville. Tady se může chodit od 3 měsíců. Levné to není, ale na druhou stranu je fajn dělat něco takhle jako celá rodina spolu.
  1. Hudebka – Hudební aktivity se tu v Helsinkách konají na každém kroku. Zpívá se tam či „hraje“ na různé hudební nástroje. Zatím nevyzkoušeno, ale co jsem slyšela, i tříměsíční miminka si to užívají. Někde jsou hodiny dokonce zdarma. Slyšela jsem, že existují i hodiny salsy pro matky s miminkem či „výtvarka“, kde se maluje například borůvkami 😀 Zatím nevyzkoušeno, ale koneckonců proč ne, pokud už člověk neví, kudy kam 😀
  1. Jen tak posedět a popovídat si. Stačí si domluvit s někým sraz například v knihovně či jiném veřejném prostoru. Vybalit děti z kočárku a nechat je objevovat svět na zemi a probírat u toho, jak jde život.
  1. Mamalattelife – návštěvy kaváren či dát si oběd venku. Ne vždy je potřeba doma v potu tváře vařit jídlo. Jasně, něco to stojí, ale jsem přesvědčená, že benefit z toho pramenící za to rozhodně stojí. Základem je najít takové podniky, kam se dá pohodlně zajet s kočárem. Pokud máte štěstí, dítě třeba vydrží zrovna v poklidu spát a pokud ne, vezmete ho na klín a pokračujete v občerstvování. V létě se dá praktikovat piknik v parku, kam si přinesete svoje jídlo a spořádáte ho na dece. To nestojí nic moc navíc, ale změna prostředí dělá divy 😊
  1. Baby kino – i matka s miminkem může do kina 😊 Promítání se koná se čas od času v multiplexech, ale i například v knihovnách, během dne, a může být i zdarma. Můžete dovnitř někdy i s kočárkem, jindy do sálu vezmete jen potomka. Některá miminka si tam v klidu leží na zemi, jiná lezou mámě po hlavě. Proto film většinou bývá takový, aby i přes občasné vyrušení člověk neztratil přehled 😀 Zvuk je trochu ztišený a v sále bývá prostor pro přebalení či ohřátí jídla. Někoho neruší, pokud dítě řve nebo při kojení vydává hlasité zvuky 😀
  1. Čas sama pro sebe! Extra důležité ale ke vší smůle kolikrát obtížně realizovatelné. Nicméně ne nemožné! Využívám chvíle, kdy Emilek spí doma, výhradně na své vlastní aktivity, čtení, bezcílné bloumání na netu apod. Ideální by bylo se i prospat, ovšem to bych musela umět usnout během dne 😉 Zařekla jsem se, že v těchto chvílích neexistuje úklid, vaření či podobné aktivity. Emil sice spí doma maximálně 30 minut v kuse, takže času není nazbyt, ale i to stačí. A pak jednou za týden jsme se s mužem domluvili, že mám pro sebe celé dvě hodiny. V tu dobu většinou odcházím z domu buď na jídlo, nebo procházku. Toto praktikujeme teprve chvíli, takže uvidím, co dalšího vymyslím. Když Emilek oslavil tříměsíční narozeniny, objednala jsem se na masáž. Salon je hned přes cestu, takže celá procedura nevyžadovala víc jak hodinu mé nepřítomnosti. To zvládne i matka kojící. Je jen na každém, co mu udělá radost. Domluvit jde vždy všechno, stačí se nebát požádat o pomoc. Hodinu jednou za týden či dva určitě každý v harmonogramu najde. Nezapomínejme, že pokud se matka neúnosně vyčerpá, doma nebude fungovat nic.
  1. Cestování. Navštívit nová místa, to náš Emilek zbožňuje. U babiček či jinde na návštěvě je obvykle jako andělíček. A také o poznání líp spí 😀 Máme za sebou třítýdenní dovolenou v Česku a spoustu výletů různými dopravními prostředky. Brzy v mezinárodním cestování budeme pokračovat, takže tomu věnuju samostatnou kapitolu 😊

dav

No takže tak si tady krátíme čas na mateřské. Samozřejmě že není potřeba mít na každý den plán, ale většinou tak dny plynou rychleji a tak nějak má člověk ze všeho lepší pocit. Pokud máte další tipy na zábavu s dítětem, sem s nima 😉

IMG_20191007_152431_734

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s