Na skok v Liesjärvi

Začal nám podzim, takže jsme se z letního okouzlení museli přenést do plískanicové reality. Propršených dní sice teď v září a říjnu bylo celkem dost, ale i tak se ještě léto nevzdává své letošní nadvlády. O minulém víkendu zase padaly teplotní rekordy a na mnoha místech Finska teploty překročily 20 stupňů. Takže nezbývalo než po čase oprášit stan a spacáky a vyrazit provětrat mozek do přírody.

Tentokrát volba padla na národní park Liesjärvi, něco málo přes hodinu cesty autobusem z Helsinek směrem na severozápad. O Liesjärvi jsem četla na internetech samou chválu, takže bylo potřeba na vlastní oči otestovat, jestli se zakládá na pravdě. Autobus mířící do Pori nás dovezl na zastávku uprostřed ničeho s názvem Eerikkilän tienhaara a odtamtud jsme napochodovali za celou sobotu asi 15 kilometrů svěžím lesem zahaleným dopoledne v mírné mlze, oblopeným ledovým jezerem a i poměrně naplněným dalšími návštěvníky prahnoucími po odpočinku od shonu všedních dní.

dav

dav

dav

 

Stan jsme zapíchli v tábořišti v Savilahti, odkud se nám večer podařilo sledovat úžasnou červánkovou scenérii na obloze po západu slunce. Po opečení špekáčků a spořádání instantních nudlí s avokádem ještě následovala vzdělávácí půlhodinka aneb předplatili jsme si nedávno víkendové vydání deníku Helsingin Sanomat, takže se ve volných chvílích věnujeme rozšiřování obzoru z tohoto seriozního periodika. Spaní ve stanu pro tuto kratochvíli pochopitelně není překážkou 😉

dav

dav

V neděli jsem se vzbudili do přímo pohádkové krajiny. Na obloze ani mráček a po chvílích ranního chladu jsem mohla bundu vesele odhodit a pochodovat po lese jen v tričku – na říjen opravdu nestandardní počin. Výlet jsme zakončili návštěvou statku v Korteniemi, který však na podzim zel prázdnotou. V létě jsou tu k vidění ukázky způsobu života před sto lety a k dispozici je i kouřová sauna.

dav

dav

dav

dav

dav

Pak už šup šup na autobus, při čemž jsme tak nějak sešli ze správné stezky a poslední minuty do odjezdu dopravního prostředku strávili zběsilým úprkem z krosnami na zádech a divým mávánín na řidiče, ať na nás počká, než doběhneme na zastávku. Sice počkal, ale ukázalo se, že to nebyl náš autobus 😀 Takže jsem ještě měla pár okamžiků na vydýchání, než nás ze zastávky vyzvedla správná linka.

Dnes mě sice bolí celé tělo a ráno se mé vstávání do práce neobešlo bez nadávek a kňourání, že potřebuju ještě den na regeneraci.. ale přitom vím, že tuhle přírodní injekci jsem už každopádně potřebovala jako sůl. Vřele doporučuji, příroda dělá divy 😊

dav

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s