První lednový týden

Nový rok mi přinesl docela výzvu. Ville se totiž vypravil na měsíc do Nepálu. Jedna věc je, že jsem tady sama, ale mi zas až tak nevadí. Co mě ale přímo nasírá je, že jsem nejela s ním. Chodím do práce a na tak dlouhou dobu mě pochopitelně nikam nepustí. A na podání výpovědi jsem (zatím) jaksi neměla koule 😊 . Po výletech do Chile a Maroka mě dálky začaly lákat mnohem víc a podívat se do Nepálu by samozřejmě byl nejvíc cool zážitek! Místo toho ale sedím v kanclu a musím se dívat na fotky z Himalájí, které mi můj drahý občas posílá, fuck 😀

No, ale samozřejmě, že jsem s tímhle souhlasila a vesele ho podporovala, jen jeď drahý a buď tam jak dlouho chceš.. přece mu to nebudu zakazovat 😊  No, příště si možná víc promyslím, jestli fakt radši nepojedu s ním 😀

Pak jsem teda přemýšlela, co si za kratochvíle vymyslím na leden já. A v souvislosti s melancholií na přelomu roku (viz předešlý příspěvek) jsem se rozhodla, že chci Helsinky víc prozkoumat a vytřískat z nich, co to dá.  A taky poznat nové lidi. Možná totiž ten trik není v tom, pořád něco hledat někde jinde, ale spíš naučit se nacházet kouzlo v tom, co je kolem nás 😉 Tak jsem hned po té, co se za Villem zaklaply dveře, sedla a sepsala seznam věcí, co chci podniknout. Našla jsem toho celkem kvantum! Takže co jsem stihla za první lednový týden?

  • Vypravila jsem se do Národní knihovny na Senátním náměstí. Budovu v roce 1836 navrhl architekt C.L. Engel a dnes v ní najdete 3 miliony knih a další tři miliony ostatních tiskovin. I pokud nechcete zrovna nic z toho studovat, doporučuju se do knihovny jít podívat. Interiéry stojí určitě za zhlednutí.

dav

dav

dav

  • Navštívila muzeum současného umění Kiasma. http://kiasma.fi/en/exhibitions-events/ Do podobných institucí nezavítám, jak je rok dlouhý, proto bylo na čase to napravit. Konstatovala jsem, že fanouškem moderního umění se asi nestanu, ale i tak neuškodilo si rozšířit obzory. Obzvlášť mě zaujala výstava Korakrita Arunanondchaie z Thajska. Obrázek o jeho tvorbě si udělejte tady http://kiasma.fi/en/exhibitions-events/korakrit-arunanondchai/.
  • Zašla do kaple na náměstíčku před nákupním centrem Kamppi v samém centru města. Uprostřed shonu, spěchu a provozu tam stojí dřevěná kaple kuriózního tvaru, která ja otevřená každý den a můžete se tam jít na chvíli usebrat ve spěšném dni 😊 . Šla jsem kolem ní nespočetněkrát, ale dovnitř jsem se rozhodla poprvé podívat až po roce pobytu v Helsinkách.

dav

dav

  • Zašla se najíst do vietnamského bistra Ônam.  Útulné prostředí a dobré jídlo, ale měla jsem po vegetariánské omeletě s náplní z hub shiitake a tofu teda ještě pořád trochu hlad 😉

dav

dav

  • Zašla jsem na maďarský film On body and soul (Testről és lélekről), což je velice zvláštní počin o hledání cesty dvou lidí k sobě navzájem s tím, že se jim oběma zdají sny, ve kterých jsou jeleny 😊 Běžte se podívat, pokud máte možnost. Získalo to loni zlatého medvěda na festivalu v Berlíně a bylo nominováno na Oscara za v kategorii nejlepší zahraniční film.
  • Zašla na večerní setkání cizinců žijících v Helsinkách. To chtělo trochu se překonat, protože vždycky mě trochu napadne takové to „co si budu povídat s cizíma lidma“ a „možná bych si radši mohla číst na gauči a mít klid“. Tak se ale holt nové známosti nenavážou, takže jsem šla, a rozhodně nelituju. Večer ve společnosti asi tak 10 různých národností utekl jako voda, získala jsem nové kontakty a nové nápady na volnočasové aktivity.
  • A pak jsem asi objevila novou zálibu: trailové běhání, čili běhání v terénu po nezpevněných stezkách. Jak už víte, máme tu vedle baráku ten centrální park…už jsem o něm mluvila milionkrát 😀 Je to jedno z nejlepších míst ever. A tam je spousta cestiček, balvanů, skalisek, kořenů, mokřad a tak podobně, kde se dá běhat. Zjistila jsem po včerejším výběhu, že tohle je konečně ten druh aktivity, kdy si totálně pročistíte hlavu. Nedokážete totiž moc myslet na nic jiného, než kam šlapete, abyste si nezvrtli kotník. Takže žádné přemýšlení o malichernostech. U normálního běhu na cestě se totiž moje mysl má pořád tendence vydávat někam jinam, kdežto na trailu je opravdu tam, kde je i tělo. Mimochodem jsme se s Villem už v prosinci přihlásili na květnový trailový závod kolem jezera Bodom 😊

dav

dav

  • A pak jsem se vydala na Beránčí ostrov, ale tomu věnuju samostatnou kapitolu.

Výzvám zdar!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s