Laponská odysea, část první.

Tak mi před týdnem nastala další dovolená, uff! Náročné to léto, když člověk pořád musí někde trajdat.. Ale zvládli jsme to, zmokli jsme a už jsme tu, zase zpět ve víru všedních kancelářských dní. Trip stál rozhodně za to, takže by byla škoda se nepodělit o tipy a triky na dovolenou ve finské a norské části Laponska. Čili území, které obývají Sámové a které se rozprostírá na území Finska, Norska, Švédska a Ruska. Neplést s Japonskem (heh).

Sámové jsou jeden z původních národů na území Evropy. Jejich počet se odhaduje na asi 60 tisíc, z toho zhruba desetina jich žije ve Finsku.  Sámové mají svoji vlajku, samosprávu a mluví sámskými jazyky, které se dají rozdělit do několika skupin. Původně Sámové žili kočovným způsobem života  a způsobem obživy pro ně byl chov sobů, rybolov a sběr bobulí. Dnes je však tradiční způsob života na ústupu.

Předtím jsem z Laponska viděla jen město na polárním kruhu Rovaniemi  a od té doby už uplynulo pěkných pár let. Až teď se mi konečně podařilo vyrazit na sever Severu na dobu delší než dva dny. Protože času bylo ale i tak omezeně, vzali jsme to na z Helsinek nočním vlakem rovnou do Rovaniemi. Nalijme si čistého vína, na téhle trase zas tak moc nepropásnete, pokud pojedete jinak než autem, ba naopak, ušetříte si mnohahodinové řízení v krajině, kde nenarazíte téměř na nic jiného než na les a jezera. Je téměř k nevíře, že ačkoli pocházím ze železničářské rodiny využívající vlaky i na cestu do porodnice (:)), nikdy jsem nejela v lůžkovém voze! Konečně na prahu třicítky jsem se letos dočkala, a bylo to žůžo. Spala jsem jako v bavlnce a samozřejmě vyzkoušela i vlakovou sprchu, když je to zdarma! #czechstyle.

 

dav

Z Rovaniemi pak započal trip autem z půjčovny. Nebyl čas se moc rozhlížet po městě, protože mé navigátorské schopnosti nás ihned zavedly na výpadovku a jen tak tak jsme se stihli zastavit v supermarketu nakoupit ”skrovné zásoby“ na několik dní dopředu. Příští stanicí se stal národní park Urho Kekkonen (Co kdybychom třeba Vysočinu pojmenovali po Zemanovi?!). V turistickém středisku Kiilopää pohodlně zanecháte auto na parkovišti (zdarma) a můžete rovnou začít zdolávat schody na stejnojmennou tunturi (táhlý kopeček bez stromů, pro finské Laponsko charakteristický).

IMG_20170819_151241.jpg

 

davdav

Tras vede v NP spousta a za den se dá ujít kilometrů podle libosti. Asi tak co 7 km je vždy na trase odpočívárna (chatka s vybavením na uvaření čaje, kamny na usušení promočeného oblečení a venkovním ohništěm, nebo tzv. kota, o které jsem už psala zde https://podseverkou.com/2017/05/29/v-lesich-kolem-mantyharju/). Některé chatky jsou určené pro přenocování a mohou být i zpoplatněné (klíč je potřeba si vyzvednout např. v turistickém centru někde poblíž), ale většina je jich volně přístupných. Jiné jsou zase spíš odpočívárny určené na krátké nabrání sil, ale spát by se v nich mělo spíše v případě, že člověk nemá s sebou stan, je špatné počasí atd. No, ale lidi (včetně Finů) v nich normálně spali, a nikdo neřešil, jestli je chata denní či noční.  Naše trasa zahrnovala první den Kiilopää – Rumakuru (asi 8 km), druhý den Rumakuru – Luulampi – Rautulampi (11km) a třetí den návrat zpět k autu do Kiilopää (12 km). Po úvodním dešti vylezlo sluníčko a výhledy začaly stát za to. Všude kam člověk dohlédne jen les nebo holé kopce, nikde ani živáčka. A to ticho. A sobi. Na člověka narazíte opravdu jen minimálně. Samozřejmě jsme ale na chatě v Rautulampi narazili na dva lidi z Opavy 🙂

davdavIMG_20170819_170406.jpgdav

Pro zájemce info o turistických trasách a jiných aktivitách v okolí Kiilopää k nalezení tady:

http://www.kiilopaa.fi/en/outdoor-activities/hiking.html

http://saariselka.com/saariselka/wp-content/uploads/2014/12/kesareittikartta.pdf

Po důkladném vyvětrání hlavy v národním parku jsme opět naskákali do auta a za pár hodin překročili finsko-norskou hranici v Näätämö. O norské části anabáze již brzy – takže zůstaňte naladěni.

Užitečné tipy:

  • Na konci srpna už je velká pravděpodobnost, že komáři již pomřeli, jinak ale rozhodně doporučuji přes léto notnou dávku repelentu s sebou!
  • Kdo hůře snáší světlo v noci, vemte si takové ty zatemňovací klapky na oči 🙂
  • V turistické základně v Kiilopää můžete po výšlapu využít sprchu za 3 eura, po x dnech putování se může celkem hodit + je zde k dispozici i kouřová sauna, která je veřejnosti přístupná v úterky, středy a pátky od 14-20 hod, cena 13e
  • Z místních specialit doporučuji ochutnat:

poronkäristys – na pánvi v tuku opékané sobí maso nakrájené na kousky, ochucené pepřem a solí, podává se s bramborovou kaší, brusinkovým džemem a nakládanýma okurkama)

juusto-savuporokeitto – sýrovou polévku s uzeným sobím masem

leipäjuusto – placatý sýr s černými skvrnami, nejlépe v doprovodu moruškového džemu (ten jsme neochutnali, ale morušky rostoucí v bažině jsme potkali).

dav

davdav

IMG_1433

2 komentáře: „Laponská odysea, část první.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s