Juhannus

Je pátek třiadvacátého června a já se ocitám se na chalupě, kde budeme oslavovat nejdelší den v roce. Slunovrat sice nastal už o pár dní dřív, ale oslavám je pochopitelně vhodné zasvětit víkend + páteček, kdy do práce nemusíme, páč je volno. Slavnostní náladu a radost z „léta“ v plném proudu mi trošku kalí fakt, že jsem se kvůli téměř nepřetržitému světlu už dva týdny pořádně nevyspala. V našem případě slunce ale zapadne aspoň na pár hodin, na rozdíl od lokalit za polárním kruhem, kde si o takovém luxusu můžou nechat ještě nějakou chvíli zdát. No, každopádně ale lepší tohle než věčná temnota, která už si na nás za pár měsíců brousí zuby. Takže po hlavě do oslav!

Juhannus ve Finsku, to je chata, sauna a žranice. Hořící vatra o půlnoci na pozadí světlé oblohy, šlehání propocené kůže březovými větvičkami, holé zadky mizící v jezerních vodách. Zapíjejte alkonápoji všemožných druhů a chutí, zajídejte klobásou bez chleba. Ráno bolest hlavy vyženete skokem z mola do osvěžující vodní masy a můžete v bužírování směle pokračovat.

Hned po příjezdu na chatu se mě ujímají rodiče mého milého a zasvěcují mě do tajů svatojánských oslav. Mezi prvními aktivitami začneme s přípravou březových větviček do sauny. Naivně si představuju, že vylezem před chatu a nějak osekáme z dostatečně nízkých bříz pár větví. Chyba lávky. Hlava rodiny se ujímá motorové pily a mizí v útrobách lesa, kde kácí jednu mladou břízu za druhou. My ženské vybíráme z větviček ty vhodné velikosti na budoucí nástroj na šlehání do sauny. Říká se tomu vasta. A to výhradně, i když pro tu samou věc existuje i slovo vihta. Tady ale není radno si zahrávat, protože je to podle mého milého VASTA a basta. Konec diskuze o nářečních variantách. Brzo svážu své dva první exempláře, které za pár hodin budu moct vyzkoušet přímo v akci. Břízy navíc potřebujeme i na výzdobu – schůdky do chaty a terasu brzo zdobí několik stromků. Dekoraci doplní kytice lučních květů, které podle tradice plní i funkci praktickou. Stačí nasbírat sedmero druhů a šup s tím pod polštář. Ve snech se prý zjeví budoucí manžel. Tento rok jsem kytici opomenula, takže budoucí manžel zatím zůstává nejasný.

davdav

V nitru chaty se začíná rozbíhat příprava jídla, kterého je rozhodně víc než sedm druhů. Zasyčí první plechovky s pivem a načínáme třílitrový karton vína s apartním čepovací pípou přímo na obalu. Rozděláváme oheň v kouřové sauně a každých třicet minut jde někdo přihodit polena do kamen. Pravidelnost intervalů zajistí minutka. Takové to jak tím v kuchyni odměřujete 8 minut na vajíčko natvrdo. Jeden z grilů venku je brzo žhavý a má před sebou třídenní směnu, která s krátkými přestávkami skončí až v neděli odpoledne.

Zabíjím prvních pár komárů a začínám se škrábat. Léto je očividně opravdu tady, protože stačí se chvíli ochomýtat venku a schytáte pěkných pár štípanců. Na boj s komáry jsou tu ale vybavení. V oknech sítě, dveře se musí zavírat, nad postelí visí moskytiéra. Venkovní stůl u grilu je chráněný síťovým přístřeškem.

dav

Svatojánské menu je brzo hotové. Prvnímu chodu vévodí v alobalu grilované sedlčanské hermelíny dovezené přímo z Billy na pražském Břevnově. Společnost jim dělají žampiony ve slanině naplněné nivou, nakládaní sledi, nové brambory vařené ve slupce, salát z čerstvé zeleniny, pečená žebra s chillimajonézou, víno a pivo. Snahy jíst po návratu z minidovolené v Česku chvíli zdravěji a decentněji mizí v dálce. Otvírám si pro jistotu pivečko, protože s očekávaným saunovacím maratonem je potřeba udržovat tekutiny v těle na stabilní úrovni.

Kolem sedmé večer je kouřová sauna dostatečně žhavá, aby uvítala první návštěvníky. Vytváříme si saunovací pořadník. Je nás šest a jdeme po párech. Na začátku je sauna horoucí a každé přilití vody na horké kameny z ní vytváří výheň, ze které slabší jedinci rychle mizí. Po pár hodinách je v sauně příjemné teploučko a kameny můžete kropit, jak je libo. Já a můj drahý jdeme jako poslední a testujeme březové větve. Fungují výborně, kůži máme nejen pořádně prokrvenou, ale i solidně černou od sazí, které větvičky stírají se zdí a rozviřují ve vzduchu. Pak hurá se v rouše Adamově zchladit do jezera.  Sem tam kolem propluje člun, občas se ocitneme v zorném poli sousedů, opodál si chystajících svůj svatojánský oheň. Holé zadky ale nikoho jinak nezajímají a tak se můžeme po břehu v klidu producírovat tak, jak nás přinesl čáp.

davdav

O půlnoci zapalujeme svatojánský oheň. Kromě suchého klestí a větví z pořezaných stromů na něj přihazujeme nepotřebné haraburdí, papírové krabice a dřevěné police. Vatra brzo sahá do třímetrové výšky a olizuje větve břízy rostoucí nad ní. Z popela stoupá dým ještě druhý den večer. Na protějším břehu jezera hoří plamenů několik a jedni ze sousedů rozdělávají oheň na jednom z plochých kamenů vyčnívajících z vody.

dav

Kolem jedné jdeme spát. Venku je stále takové světlo, že se obejdete bez baterky. Naštěstí máme v přístěnku pro hosty zatemňovací bednění v oknech, takže se poprvé za několik týdnů probouzím teprve kolem desáté dopoledne!

Sobotu začínáme skokem do studeného jezera a pozorováním vodního ptactva a sousedů v okolí dalekohledem. Brzo je připravena žranice číslo dvě. K předchozím laskominám přibývá tentokrát uzený losos a specialita, které se říká rosvopaisti. Jde o pořádný kus vepřového zabaleného v alobalu a pečeného několik hodin v jámě v zemi pod vrstvou uhlíků. Naštěstí mám elastické tepláky, u kterých nehrozí, že mi uletí knoflík. Po obžerství se dokonce odhodláme k výběhu kolem jezera. Sauna (tentokrát už „normální“, ne kouřová) a palačinky s borůvkovým džemem smažené nad ohněm jsou nám po sportovním výkonu odměnou. Opět vše poctivě splachuji pivečkem a siderem. Večer poprvé chvíli prší, ale jinak je počasí na místní juhannusové poměry luxusní – 15 stupňů a slunce svítí!

Večer vyhlašujeme soutěž v chytání ryb na žížalu. S těžkým srdcem nabodávám svíjející se dešťovku na háček. Můj úlovek čítá dva malé okouny, ale do sedmi úlovků matky rodu mám ještě velké rezervy. Rybky necháváme na břehu jako pochoutku pro racky. Některé ještě lapají po dechu. Asi ze mě rybář nebude.

dav

IMG_20170624_210517.jpg

V neděli se budíme zase kolem desáté. Asi je zbytečné říkat, že sauna už je pro nás opět rozehřátá. Spořádáme poslední oběd, který tentokrát obsahuje kuřecí se zeleninou + zbytky z uvedeného výše. Je na čase odebrat se na autobus a vrátit se zpátky do města a do kanceláře. Můj první Juhannus ve Finsku se mi určitě zapíše do paměti na dlouhé časy. Prosím víc takových pobytů na chatě, tepláků, ptačího skřehotání a komářího bzučení 🙂

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s